WordPress většina lidí používá na menší projekty jako jsou blogy a soukromé magazíny, takže nikdy nenarazí na nějaké limity. Dokonce když si trochu pohrajete s optimalizací není problém vše provozovat na levném sdíleném webhostingu. Ovšem občas i malý projekt narazí na velké limity.

Jeden známý měl web jehož součástí bylo zhruba 300 videí o velikostech 100 až 500 MB. Celkem se jednalo o 105 GB dat.

Původní web vznikl v dávných dobách a videa byla k hostingu dopravena prostě na externím disku. Vlastně se jednalo spíše o regionálního poskytovatele internetu, který vyhradil nějaký prostor na serveru. Takže známý se tam jednou za čas stavil s externím diskem vše se nahrálo a jel domů. Velmi primitivní ale efektivní. Připomeňme že jeho projekt vznikl tak 6 let nazpět?

Cca před třemi lety však lokální poskytovatel svou činnost ukončil a společnost prodal. Bylo třeba vymyslet náhradní řešení. Původní prezentace jela na „něčem“, co vyžadovalo PHP4, takže najít vhodný hosting bylo těžké. Vlastně nebylo, tady byl problém se zavedením PHP5 🙂

Známý se rozhodl svěřit to odborné firmě. Ta jak viděla 105 GB dat + potřebu nového systému, hledala řešení v cloudu. Padala slova jako Amazon, dedikovaný server, vyhrazená linka atd. Což se odrazilo i na ceně. Takové peníze samozřejmě někdo, kdo potřebuje menší prezentaci pro pár zákazníků nemá.

Nakonec se však dostal k WordPress komunitě, kde mu poradili udělat jednoduchou prezentaci právě na tomto CMS a hodit videa na YouTube. Šablona se nekupovala, použila se jedna z těch zdarma, jen se musela přeložit. Celá akce proběhla poměrně rychle. Jen to nahrávání souborů…

Velké soubory

Dostat velké soubory na hosting, třeba přes WordPress je problém. Maximální velikost nahrávaného souboru je limitována v php.ini proměnnými upload_max_filesize a post_max_size. S těmito proměnnými vám běžný sdílený hosting nedovolí manipulovat. Standardně je to 32 MB – 64 MB. Vyšší a drahé tarify nabízí 128 MB – 256 MB. Jenomže pokud máte v průměru 350 MB video tak s tím nic neuděláte. Jasně můžete jej udělat méně kvalitní a dostat silnější kompresí třeba na polovinu. Ale to není řešení problému s nahráváním.

Pro přenos velkých souborů se tak používá FTP. Pokud si pořídíte nějakého FTP klienta, tak v podstatě kopírujete s disku na disk. Tady limity prakticky nejsou. Ale můžete narazit na problém s rychlostí přenosu dat.

Omezení může být prakticky kdekoliv – od vaší síťové karty, přes router, ISP až po cílový server. Ve výsledku tak skončíte s 500 KB/s a nahráváte soubory tři dny v kuse 🙂

Se síťovou kartou zřejmě problém nebude. Dneska se všude plýtvá a v počítači máte minimálně 100 Mbps. Samozřejmě vyloučit nějaké softwarové omezení nelze. Router může někdy přenosy limitovat. IPS většinou FTP neomezuje. Pokud víte že budete potřebovat přenášet velké množství souborů, tak si můžete domluvit dočasné zvýšení rychlosti.

Co se týká serveru, tak lze čas nahrávání zkrátit pomocí simultánních připojení. Prostě budete nahrávat více souborů na server naráz. Musí to ale podporovat FTP server a také FTP klient. Třeba Total Commander to neumí ale FileZilla ano.

Specializované služby

Obecně je lepší využít pro práci s velkými soubory specializované služby. Video dávat na YouTube, kde se postarají i o to, že si je naráz bude moct shlédnout každý. Archivy zase na servery pro sdílení souborů. Ono když si stahuje v jeden okamžik velký soubor větší množství lidí, tak to není nic příjemného pro server. Ne každý má rychlé připojení, takže i 100 MB může někdo stahovat hodinu. Běžný sdílený webhosting na to není stavěný. A to se bavíme čistě o lokálním trhu. V případě distribuce obsahu celosvětově už narazíte na další problémy.

Share on FacebookTweet about this on TwitterShare on Google+Share on LinkedInBuffer this page